Karel Hynek Mácha - Máj

23. července 2012 v 11:37 | VeruQ |  Čtenářský deník
V prvním zpěvu básník líčí krásu prvomájové přírody. Na břehu jezera čeká Jarmila na svého milého Viléma. Ten ale nepřichází. Již za tmy připlouvá ke břehu člun a od neznámého plavce se Jarmila dozvídá bolestnou zprávu. Vilém sedí ve vězení a má být popraven za vraždu Jarmilina svůdce, zavraždil tak svého vlastního otce, kterého neznal. Jarmila se ze zoufalství utopí. Druhý zpěv zachycuje Vilémovy myšlenky v noci před popravou. Vzpomíná na své dětství, kdy ho otec vyhnal z domu a on vyrůstal v lesích, stal se vůdcem loupežníků (přezdívá se mu "Strašný lesů pán"). Po letech mu otec svedl jeho dívku. Vilém má pocity křivdy. Vinu za svůj čin dává svému otci. Přemýšlí o životě, o tom, o co všechno přijde, co opustí. Nevěří v posmrtný život, "tam" je podle něj vše bez konce, pusto a prázdno, nic. Do kobky přichází strážný, Vilém je už vysílený a téměř omdlívá. Třetí zpěv začíná líčením nádherného májového jitra, ve kterém je Vilém vyváděn z města k popravišti. Provází ho velký dav lidí. Na popravišti se naposled rozhlíží po krajině, kterou za chvíli navždy opustí. Loučí se také se zemí, kterou velmi miloval ("Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlasť jedinou i v dědictví mi danou, šířou tu zemi, zemi jedinou!"). Poté je mu sťata hlava jeho tělo vpleteno do kola na kůl. Ve čtvrtém zpěvu do děje vstupuje sám básník jako poutník, po letech přichází na místo dávné lidské tragédie. Pociťuje smutek nad Vilémovým osudem a téměř se s ním ztotožňuje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama