Čtenářský deník

Karel Hynek Mácha - Máj

23. července 2012 v 11:37 | VeruQ
V prvním zpěvu básník líčí krásu prvomájové přírody. Na břehu jezera čeká Jarmila na svého milého Viléma. Ten ale nepřichází. Již za tmy připlouvá ke břehu člun a od neznámého plavce se Jarmila dozvídá bolestnou zprávu. Vilém sedí ve vězení a má být popraven za vraždu Jarmilina svůdce, zavraždil tak svého vlastního otce, kterého neznal. Jarmila se ze zoufalství utopí. Druhý zpěv zachycuje Vilémovy myšlenky v noci před popravou. Vzpomíná na své dětství, kdy ho otec vyhnal z domu a on vyrůstal v lesích, stal se vůdcem loupežníků (přezdívá se mu "Strašný lesů pán"). Po letech mu otec svedl jeho dívku. Vilém má pocity křivdy. Vinu za svůj čin dává svému otci. Přemýšlí o životě, o tom, o co všechno přijde, co opustí. Nevěří v posmrtný život, "tam" je podle něj vše bez konce, pusto a prázdno, nic. Do kobky přichází strážný, Vilém je už vysílený a téměř omdlívá. Třetí zpěv začíná líčením nádherného májového jitra, ve kterém je Vilém vyváděn z města k popravišti. Provází ho velký dav lidí. Na popravišti se naposled rozhlíží po krajině, kterou za chvíli navždy opustí. Loučí se také se zemí, kterou velmi miloval ("Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlasť jedinou i v dědictví mi danou, šířou tu zemi, zemi jedinou!"). Poté je mu sťata hlava jeho tělo vpleteno do kola na kůl. Ve čtvrtém zpěvu do děje vstupuje sám básník jako poutník, po letech přichází na místo dávné lidské tragédie. Pociťuje smutek nad Vilémovým osudem a téměř se s ním ztotožňuje.

Karel Jaromír Erben - Kytice ( Polednice, Vodník, Svatební košile, Poklad )

23. července 2012 v 11:35 | VeruQ
Polednice
Vypráví o matce, která v rozčilení zavolala na své neposlušné dítě Polednici. Když se skutečně objeví ve dveřích a žádá matku, aby ji dítě vydala, matka nechce a prosí ji, aby odešla pryč. Chytí své dítě do náručí a chrání a mačká ho tak silně až ho nakonec udusí. Když Polednice vidí, že je chlapec mrtev otočí se a odejde. Potom přijde její manžel z práce domů a uvidí svou ženu plakat na tělíčkem svého malého synka, které leží na stole.

Vodník
Vodník šije při měsíčku botičky a šaty. Těší se na svatbu. Ráno v pátek jde dívka, nedbající varovných slov své matky prát k jezeru šatičky. Láska se pod ní prolom a ona spadne do vody. Stane se ženou vodníka. Má s ním synka. Jednou ho poprosí, aby mohla jít navštívit matku. Vodník ji to dovolí ale synka musí nechat doma aby mel jistotu že se jeho žena vrátí do večera domů. Jenže její matka je nechce pustit zpátky do jezera. Vodník si přijde pro ženu, a když žena nejde domů, usmrtí vodník svého syna a jeho tělíčko a hlavičku přinese matce před dveře domů

Svatební košile
Dívka se modlí, aby se jí milý vrátil z vojny. Pokud se nevrátí, chce si vzít život. Jednou v nosci se jí mrtvý milý opravdu vrátí. Chce, aby s ním odešla na jeho hrad. Po cestě jí její milý sebe modlitební knížku, růženec a křížek. Když dorazí na jeho hrad ( hřbitov ) dívka si uvědomí,že její milý je oživlý mrtvy a schová se v márnici, kde leží mrtvola. Její druh volá na mrtvolu, aby mu otevřela dveře, ale dívka se modlí a tak ji Bůh zachrání.

Poklad
Na Velký pátek matka pospíchá s dítětem do kostela, ale nemůže najít cestu. Na místě , kde stál kámen, nyní je skála do které vede vchod. Žena opatrně nakoukne, dodá si odvahy a vkročí dovnitř. Uvnitř září síň plná zlata, mramoru, rubínů a jiných drahých kamenů. Začne si brát stříbro a na dítě zapomene, stříbra si odnáší domů do chýše. Potom se vrátí pro zlato, do si ji mezitím stříbro promění v kámen. Potom si žen vzpomene na dítě a utíká pro něj. Tam kde byla předtím skála je teď opět kámen. Celý rok je žena bledá, v očích si roní slzy lituje toho co udělala a prosí o odpuštění. Zase na Velký pátek nalezne opět místo kamene skálu, v níž si hraje dítě. Rychle ho vezme a utíká s ním pryč.

J. K. Tyl - Strakonický dudák

23. července 2012 v 11:31 | VeruQ
Švanda a Dorotka se do sebe zamilují. Jejich lásce ale nepřeje Dorotčin otec Trnka, protože Švanda nemá rodiče a je chudý. Aby si mohl Dorotku vzít, musí vydělat nějaké peníze. Proto se rozhodne odejít do světa, rozloučí se s Dorotkou a slíbí jí, že se do měsíce vrátí. Cestou usne na palouku v lese, kde ho najdou víly. Na přímluvu jeho matky - víly Rosavy - je Švandovým dudám vdechnuto zvláštní kouzlo. Rosava žádá velitelku víl, aby směla svého syna doprovázet. Lesava svolí, ale podmínkou je, že se Švanda nesmí dovědět, kdo je jeho matka.Švanda má v cizině velké úspěchy. Potkává podvodníka Vocilku, který mu dělá sekretáře a přitom ho neustále šidí. Švandovi se podaří pomocí svých dud rozesmát princeznu Zuliku, která si ho chce vzít, a tak úplně zapomíná na Dorotku. Protože se Švanda dlouho nevrací zpátky domů, začne se Dorotce stýskat a rozhodne se ho jít hledat se Švandovým kamarádem Kalafunou. Zastihnou ho zrovna v době, kdy si má brát princeznu. Proniknou až na hrad, kde se jich ale Švanda nezastane, a tak jdou vyvedeni strážemi. Nato přijíždí princ Alamir, s kterým byla Zulika zasnoubena, a Švandu nechá uvrhnout do vězení. Až tam si Švanda uvědomí chybu.Zjeví se mu jeho matka Rosava, řekne mu celou pravdu o tom, kdo vlastně je, a proto je královnou víl uvržena mezi divé ženy. Pomůže Švandovi dostat se z vězení, aby se mohl vrátit zpátky domů k Dorotce. Ta už o něm ale nechce ani slyšet. Až když jí Rosava řekne, že Švandovi hrozí nebezpečí, rozhodne se ho jít Dorotka zachránit. Švanda byl totiž vlákán Vocilkou o půlnoci do lesa, kde hodlá Švandovi ukrást kouzelné dudy. Švanda je ale donucen hrát na reji divých žen, které ho chtějí zabít. Objeví se ale Dorotka a Švandu osvobodí od kouzel. Švanda slíbí Dorotce, že se změní a oba odcházejí do rodné vsi. Královna víl odpustí i Rosavě, protože ji dojme její láska k Švandovi, jejímu dítěti.

V. Hugo - Chrám matky boží v Paříži

23. července 2012 v 11:10 | VeruQ
Quasimodo je vychováván knězem Frolem. Chrám se mu stává domovem a celým světem. Pro tělesnou ošklivost se ho lidé bojí - prý je ztělesněním zla. Frol se zamiloval do krásné Esmeraldy a Quasimodo ji měl pro něho unést. Při činu je však chycen a pověšen na pranýř. Lidé okolo něho chodili a ubližovali mu.Jediná Esmeralda s ním má soucit, odmítá Frolovu lásku. Ten, když zjišťuje, že Esmeralda ho nikdy nebude milovat, docílí toho, že je Esmeralda obviněna z čarodějnictví. Je odsouzena k smrti a má být popravena. V den její popravy ji Quasimodo ukryje v pařížském chrámu. Esmeralda tragicky zemře, Quasimodo zmizí, po mnoha letech jsou jejich kostry nalezeny v objetí.

F. L. Čelakovský - Bohatýr Murovec

23. července 2012 v 11:09 | VeruQ
Začíná tím, jak sokol létá a napadnou ho tři jestřábi a ubijí ho. Rovněž mládence napadnou tři jezdci Tataři a zabijí ho. Začnou se dohadovat o jeho šaty a vtom se objeví na koni bohatýr Muromec. Zabije všechny tři Tatary. Vrátí se k zabitému mladíkovi, vykope hrob, pomodlí se a pohřbí ho. Pak pochytá koně Tatarů a odjede.

F. L. Čelakovský - Toman a lesní panna

23. července 2012 v 11:08 | VeruQ
Toman je mladík, který miluje jedno děvče. Jednoho večera se rozhodl za ní jet. Jeho sestra ho ještě varovala, aby nejezdil doubravou, protože by se mu mohlo něco stát. Toman tedy vyrazil a doubravě se vyhnul. Když dojel k domu své milé, viděl věc, která ho zdrtila. Zkrátka měla jiného. Plný zloby a beznaděje odjel k domovu, ale tentokrát přímo přes doubravu (bylo to patrně kratší). Tam potkal lesní pannu (vílu), která se k němu přidala, začala ho utěšovat a postupně svádět. Toman se jí poddal a jel s ní do lesa. Tam také nakonec spadl z koně a zemřel sám uprostřed hlubokých lesů.

Moliere - Lakomec

23. července 2012 v 11:07 | VeruQ
Ústřední postavou je vdovec Harpagon (lakomec), který uznává jen peníze a udělá pro ně cokoliv. Jeho syn se zamiluje do Mariany a chce si ji vzít, i když je chudá. Ví, že na to otec nepřistoupí, ale zjišťuje, že si ji Harpagon chce vzít sám. Kleanta pak hodlá oženit se starší bohatou vdovou. Mariana se zasnoubí s Valérem, který je Harpagonův správce, ale otec ji chce provdat za Anselma, bohatého muže, který nepožaduje věno.Kleant se rozhodne sehnat nějaké peníze a oženit se s ní jinde. Chce si je půjčit od lichváře, přijme jeho nekřesťanské podmínky, ale jak při setkání zjišťuje, je to jeho otec, který si takto vydělává.Harpagon uspořádá skromnou zásnubní hostinu. Těsně před ní mu ale Kleantův sluha vezme peníze, které si Harpagon zakopal na zahradě. Ten začne šílet, zavolá policii - podezřívá všechny, hlavně Valéra. Ten se přizná, že se zasnoubil s Eliškou. Do hry vstupuje Anselm. Valér odhalí, že je syn hraběte Tomáše d´Alburciho a jak se vzápětí ukáže, je to Anselm a Mariana je Valérova sestra. Kleant vrací ukradené peníze s podmínkou, že se bude moct oženit s Marianou a Eliška s Valérem. Harpagon s vidinou navrácených peněz přijímá a vlastně na tom vydělá: svatební výlohy bude platit Anselm.

J. A. Komenský - Labyrint světa ráj srdce

23. července 2012 v 11:06 | VeruQ
Svět je uspořádán jako velké středověké město. Město má dvě brány; jednou se do města vchází, brána narození a druhou se odchází - brána smrti. Od brány života prochází ulice dětství po které dojde až k bráně rozchodu. V této bráně sedí osud a určuje každému průběh dalšího života. Uprostřed města se vypínají dva hrady, hrad Štěstěny a hrad Moudrosti, vládkyně světa. Komenský prochází městem, aby poznal jeho zřízení. Chce toto město poznat, proto mu osud neurčuje žádné povolání. Osud mu také dovoluje si nějaké vybrat. Na cestách ho doprovází Všezvěd a Mámení. Všezvěd je symbolem lidské zvědavosti. Pro poutníka není však lehké poznat tento svět. Na očích má brýle mámení, které jsou zasazeny v rohovině zvyku. Tyto brýle znázorňují lidskou pohodlnost, která se spokojuje s pouhým zdáním a doměnkami, místo skutečného poznání, co je na světě správné a nezbytné. Ve své slepotě se lidé snaží dostat na hrad náhodného Štěstí. Avšak pravá cesta z hradu ctnosti je zarostlá. Lidé se snaží dostat na hrad postraními uličkami jako je nepravost. Poutník je nakonec uveden ke královně Moudrosti vládkyně světa. Moudrost je obklopena rádkyněmi, které představují jednotlivé ctnosti. Pak nastává soud mezi jednotlivými nectnostmi. Komenský je znázorňuje jako určité osoby. Tak třeba Šalamoun, představitel člověka moudrého, který se dá zlákat špatností světa.Lidská moudrost je zde stálá, aby mohla napravit celý svět. Poutník dochází k poznání světa a je jím znechucen. chce přeskočit hradbu světa, ale bojí se smrti. Nabývá opět klidu až tehdy, když ho Boží sluha zavede do komůrky svého srdce. Komůrku svou vyčistí a přijme Boha za svého hosta. S Bohem spraví svět křesťanů a pravé štěstí, které není slepé ani pomíjející, nýbrž trvalé a zásloužené. Toto štěstí je doslova vybojované tuhým odříkáním a je zaslouženo na moudrosti božské.Labyrint vyniká pevnou a účelnou stavbou. Poutník prochází jednotlivými stavy a všude je nespokojen. Všude ztraceje už trpělivost naléhá na poutníka, aby si již vybral nějaké povolání. Nikde však nenachází správnou cestu všude vidí faleš a násilí. V největší úzkosti je však opuštěn Všudebudem a nastává zvrat. Poutník pak vstupuje do nenáviditelné církve a pozoruje vlastnosti křesťanů. Pozoruje také jejich řád, svobodu, pokoj a nezkolenou radost.V poslední kapitole poutník spatřuje slávu boží a je přijat za člena rodiny Božích lidí. Je dokonale usmířen, končí slavnou modlitbou, která je závěrem celé knihy.

Histrie o bratru Janu Palečkovi - Velké ryby a čeleď

23. července 2012 v 11:05 | VeruQ
Jednou se bratr Paleček v královské světnici u dveří sedl mezi dva mládence, kteří neměli mnoho velikých ryb na svém stolu. A když jim na stůl donesli ryby plodice, Paleček se jich zeptal jestli nevědí něco o jeho bratru a ptal se jich dvakrát, třikrát a ti mládenci se dali za stolem do smíchu, že Paleček mluví s těmi rybami. A král Palečkovi řekl : Co tam děláš ? Proč nejdeš k nám ke stolu ? A bratr Paleček odpověděl : měl jsem bratra rybáře, které utonul v řece a proto se těch ryb ptám, jestli o něm něco nevědí. A král se ptá : A co praví ? Říkají že ony jsou moc mladé, a pro to o něm nic nevědí, ale říkají prý ať se zeptám těch starých ryb co jsou na tvém stolu. Potom král Jiří nakázal aby přinesli ty největší ryby na talíř a dali je Palečkovi, ale Paleček mládence nakrmil starými rybami.

W.Shakespeare - Romeo a Julie

23. července 2012 v 11:04 | VeruQ
Romeo Montek a Julie Capuletová se seznámili na slavnostním plese, kde se do sebe na první pohled zamilují. Romeo přichází pod balkón Juliina pokoje, kde si navzájem slíbí lásku. Romeo se jde poradit k Lorenzovi. Svěří se mu, že se zamiloval do Julie, dcery Capuletovy. Ten mu přislíbí, že je tajně oddá. Julie přichází do cely bratra Lorenze. Zde na ni netrpělivě čeká Romeo. Díky Lorenzovi se tajně vezmou.Později Tybalt vyprovokuje na náměstí hádku. Romeo moudře ustupuje, avšak jeho přítel Mercutio ho brání a potýká se s Tybaltem. Ten však Mercutia smrtelně zraní. Romeo chce pomstít smrt svého přítele a tak vyzívá Tybalta na souboj. V tomto souboji Tybalt umírá. Romeo je za svůj čin vyhoštěn z města Verona a odchází do Montany.Julie posílá chůvu k Romeovi, aby se s ní přišel rozloučit. Romeo přichází a za úsvitu opouští svou lásku, opouští svou Julii. Juliini rodiče připravují svatbu své dcery s hrabětem Parisem. Julie se snaží sňatek co nejvíce oddálit, avšak den svatby se blíží. Přichází tedy k Lorenzovi pro radu. Ten jí nabízí uspávací lék, který způsobí, že Julie na 48 hodin upadne do hlubokého spánku.Lorenzo posílá Romeovi vysvětlující zprávu. Ta mu však nešťastnou náhodou nepřijde. Když se po kraji rozkřikne, že dcera Capuletova zemřela, přijede Romeo do Verony a nad Juliinou hrobkou se žalem otráví. Když se Julie probouzí ze spánku nachází svého Romea mrtvého. Nechce už dál bez něho žít a tak se usmrtí jeho dýkou.Teprve nad hrobem Romea a Julie se dva znepřátelené rody Monteků a Capuletů usmíří.

G. Boccaccio - Dakameron ( Jednonohy jeřáb )

23. července 2012 v 11:04 | VeruQ
Pojednává o kuchaři Chichibiovi. Pan Currado se vrátil z lovu a přinesl jeřába. Přinesl ho ke kuchaři, že ho má upéct k večeři. Kuchař jeřába oškubal a dal péci. Vůně se táhla celou ulicí. Po ulici šla Laura a jako každý den zašla do kuchyně. Laura naléhala, aby jí dal kuchař kousek masa. Chichibio jí dal stehno, ale po chvíli si uvědomil, že udělal hloupost, že to pán pozná. Kuchař donesl jeřába pánovi, když pán uviděl, že má jeřáb jen jednu nohu, tak se rozzuřil. Hádali se o to, jestli má jeřáb jen jednu nohu, nebo dvě. Na druhý den jel pán zase na lov, a tak vzal Chichibia s sebou, aby mu dokázal, že jeřábi mají opravdu nohy dvě. Jakmile spatřili jeřáby stojící na jedné noze, pán zatleskal a všichni jeřábi vzlétli...místo jedné nohy měli tak náhle dvě. Kuchař však rychle zareagoval a namítl, že při včerejší večeři pán nezatleskal.

Jistebnický kancionál - Ktož jsú boží bojovníci

23. července 2012 v 11:02 | VeruQ
Tahle píseň, jak asi všichni dobře vědí, měla dvojí účel. Především obsahovala instrukce pro všechny jak se mají chovat v boji a kde je jejich místo. V neposlední řadě pak měla zvýšit bojovou morálku a nahánět strach nepřátelům. Historie ukázala, že fungovala skvěle. Určena pro prostého člověka bojujícího za husitské ideály.

Hradecký rukopis - Desatero - 7. kazanie

23. července 2012 v 11:02 | VeruQ
Popisuje, jak všechny vrstvy lidí kradou. Mluví se zde o tom, jak páni, knížata a ta vyšší šlechta má všechno jen pro sebe a pořád si myslí, že nic nemá a chce víc.

Podkoní a žák

23. července 2012 v 11:00 | VeruQ
Autor jde do krčmy a posadí se mezi dva muže. Podle jejich vzhledu, oblečení a doplňků poznává, že jde o podkoního a žáka. Ti se začnou hádat o to, kdo je na tom lépe. Při svém vychvalování se však prořeknou a to své prořeknutí se snaží zakrýt, což celé působí komicky. Zároveň také urážejí jeden druhého, padají tam i nadávky a snaží se poukázat na to, že ten druhý se má špatně. Žák se například pyšní tím, že nikdy netrpí ani hladem, ani žízní a nakonec se dozvídáme, že průhledný chleba, který jí, je tak tvrdý, že ho musí nejdříve namočit, a že často pije vodu, která je pro zdraví nejlepší. Podkoní se také vychloubá, že netrpí nedostatkem jídla, ale prořekne se, že na něj občas kuchař zapomene.Z toho pro čtenáře vyplývá, že jsou na tom oba stejně špatně. Jejich spor končí rvačkou. Autor se na to už nemůže dívat, a tak odchází domů.

Dalimilova kronika - O selské kněžně Boženě

23. července 2012 v 10:59 | VeruQ
Kníže Oldřich lovil v okolí Postoloprt.Když jel skrz jednu ves, stalo se, že spatřil selskou dívku. Stála na potoce bosa a bez rukávů a prala roucho. Byla to velmi krásná selská dcera a nadto velmi cudná. Kníže se zastavil, počal se diviti její kráse a hned si ji vzal za ženu. Ta kněžna byla velmi šlechetná a jmenovala se Božena. Ale páni to začali míti knížeti za zlé. Tu kníže řekl, co páni neradi slyšeli: "Páni, poslyšte, prosím! Ze sedláků často bývají šlechtici a šlechta mívá syny sedláky. Jen starobylé stříbro činí šlechtu šlechtou. Chudoba šlechtice viní často ze sedláctví. Všichni jsme vyšli z jednoho otce a šlechtic je ten, čí otec měl přemnoho stříbra. Protože je šlechta tak pomíchána se sedláky, bude Božena mou ženou. Raději si vezmu za ženu českou selku než německou princeznu. Každé srdce hoří pro svůj národ; proto by Němkyně méně přála mému národu. Němkyně bude mít německou čeleď, německy bude učit mé děti. Došlo by k rozdělení národa a k zkáze celé země. Páni, nevíte co vám prospívá a co škodí, když mi lajete pro mé manželství. Kdybyste stáli před kněžnou, kdo z vás by za vás řečnil?" Když měl Oldřich s Boženou syna, dal mu jméno Břetislav.
 
 

Reklama